Vítejte u mne Usmívající se
Největším štěstím v životě člověka je vědomí,že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.

Po letech

1. května 2015 v 11:46 | Vítězslav Nezval |  Básničky
Po letech dostal jsem dnes psaní,
psala je jakási dáma,
snad svobodná , snad paní,
snad žije s mužem ,snad sama.




Mám prý se dobře rozvzpomenout
a že prý jistě vzpomenu si,
prý žil jsem s ní jak se svou ženou,
prý oči černé vlas tmavorusý.
Co byste na mně všecko chtěla,
i když Váš zjev je nezměněný.
Vím, zbožńoval jsem různá čela,
vím miloval jsem různé ženy.
Bylo by muselo mezi námi býti
něco, k čemu vždycky nedochází,
něco, co se velmi prostě třpytí,
jak voda v mlází.
Či jste snad byla vrtkavá?
Vrtkavost u žen mstí se.
Takové ženy člověk potkává,
a nevrací se.
Některá láska jsou jen domky,
kolem nichž přejede se rychlovlakem,
ne, Vaše tělo Amazonky si
mohu splésti s růží nebo s ptákem.
Ne nic se ve mě neozývá,
jsem bez paměti, jaká bída,
minulost na mně prázdně zívá,
a budoucnost jí odpovídá.
Ne nekouřím už cigarety ,
má mysl obrací se jinam.
A Vaše vůně, Vaše rety?
Ne, já si na ně nevzpomínám.

z knihy Básnický Almanach 1957

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama